Jiří Pudil, fotografie
Jiří Pudil
brněnský herec s rýmy

V závějích

báseň z dlouhého zimního večera

Jdu tichou noční ulicí,
na zem padá sníh.
Dvě srdce, kdysi hořící,
hasnou v závějích.

Čas komplic je a sníh je vrah
a já svědek jsem.
Svou ruku pak i na mě vztáh',
pokryl mne jak šlem.

Když potom chladný vítr vál,
zahnal mě až tam,
kde z sněhu jsem se oklepal,
kde teď čekám sám,

kde čekám, že snad přijde čas –
a že přijde brzy –,
kdy zmrzlá srdce vzplanou zas
a spálí všechny slzy.

Komentáře

comments powered by Disqus