Jiří Pudil, fotografie
Jiří Pudil
brněnský herec s rýmy

Zapomenout

píseň o nevinné šarlatánce, která plete chlapcům hlavy

[Em7]Vyprávím skleničce malbecu
[Dsus2]ten svůj smutný životní příběh
[Em7]o tom, že láska je ke vzteku
[Dsus2]a nejvíc tehdy, když k tobě přijde

[G]Jak se mám vyrovnat s [Asus4]rozcho­dem
[Dsus2]s tou, s níž to snad ani neza[Em7]čalo
[G]já vím, můžu plakat, [Cadd9]co to jde,
[D]ale bojím se, že by to bylo [Asus4]málo [A]

Ref. [D]Zapomenout
brát život zas z té [Em7]nejlepší [G]stránky
[D]Zapomenout
na svody [Em7]jedné šarla[G]tánky
[D]Zapomenout
nehledat naději [Asus4]v kapce [A]vína
[Cadd9]Za[Em7]po­me[Cadd9/A]nou­t…
přijde [Dsus2]jiná

Jenomže jak mám teď dostat z hlavy ven
chuť jejích rtů a vůni vlasů
jimiž jsem býval tak opojen
za slastných nocí v kanafasu

Sedím tu nad sklenkou, malinký
a sám jen se svými myšlenkami
a snažím se vytěsnit vzpomínky
na chvíle, kdy jsme spolu byli sami

Ref.

Jak na ni však mám nemyslet
když na to ve mně není síla
přece nemůžu ani vrátit zpět
to, že mi tolik ublížila

Řekla mi schovaná za stínem:
„Život je přece tolik krátký
a tak se raději vrátíme
do vlastních životů zase zpátky“

Ref.

Hledám na dně skla útěchu
hladina v lahvi zvolna padá
v poslední kapce povzdechu
přemítám, jestli mě vůbec měla ráda

Třeba mi za to ani nestála
a třeba jsem ji byl jenom pro smích
a třeba byla jen nestálá
ale to už je jedno
teď půjdeme dál každý po svých

Ref.

Komentáře

comments powered by Disqus