Múza moderní doby

capo III

Dm Přistála na podzim z večera
E potichu přiletěla
F nevím, co G chtěla, a Am možná Dm že
sama to nevěEděla

Přes židli hodila havelok
sešitý z prastaré kůže
nesmělým hlasem se zeptala
zda se mnou zazpívat může

Tehdy jsem poprvé uslyšel
hlas krásný jak jarní květy
pro ten hlas bych si našel čas
třeba i na zálety

Ref. Gm Svět se se mnou točí málem
A samou touhou nevím, co by
Dm popletla mě dokonale
tahle F múza moderní E doby

A od té doby jsme zpívali
společně po krčmách hráli
dva hlasy, jež k sobě patřily
to každý slyšel už z dáli

Dvě ústa, z nichž hlasy zazněly
k sobě si též našla cestu
ret na rty slastně se tiskával
tiše a bez protestu

Čím víc mě múza má líbala
tím víc jsem skládal jí písní
tím víc jsem tu dívku miloval
tím více jsem po ní žíznil

Ref. Byl jsem svojí láskou zpitý
do němoty, do slepoty
netuše, že její city
jsou jen suché anekdoty

S příchodem léta pak odlétla
beze stop, jakoby kouzlem
teď sám si zpívám druhý hlas
hraju si sám druhé housle

Takové múzy už bývají
proč na to jen zapomínám
že se vždy zdrží jen na chvíli
a záhy letí zas jinam

Jen bůh ví, kde zrovna přistála
kterého barda teď svádí
koho zas opíjí nadějí
že jsou víc než jen kamarádi

Zbyla mi po ní jen vzpomínka
kterou se trápím po nocích
tak rád bych navěky zapomněl
není to ale v mé moci

Ref. I když svět se stále točí
a přijde další, druhá, třetí
jsou múzy, které sejdou z očí
ale ze srdce nikdy neodletí