V závějích
báseň z dlouhého zimního večera
Básničky
Jdu tichou noční ulicí,
na zem padá sníh.
Dvě srdce, kdysi hořící,
hasnou v závějích.
Čas komplic je a sníh je vrah
a já svědek jsem.
Svou ruku pak i na mě vztáh’,
pokryl mne jak šlem.
Když potom chladný vítr vál,
zahnal mě až tam,
kde z sněhu jsem se oklepal,
kde teď čekám sám,
kde čekám, že snad přijde čas –
a že přijde brzy –,
kdy zmrzlá srdce vzplanou zas
a spálí všechny slzy.
